Jak poznám, že už je ten správný čas na dítě?

Jsem vdaná již pět let a svého manžela miluji. Na dítě dosud nebyl čas, tedy ten správný čas. Začínám si uvědomovat, že to nemůžeme donekonečna odkládat. 
Přestala jsem s kouřením, vyhýbám se stresům, před dvěma měsíci jsem vysadila tabletky, okolí jsem oznámila, že pracujeme na miminku. Rodiče, hlavně mí, jsou nadšení. 
Můj problém spočívá v tom, že čím dále, tím víc se ve mně prohlubuje jakýsi blok, nejistota, jestli dělám správně. Jak poznám, že už je ten správný čas na dítě? Všude poslouchám o nějakých biologických hodinách, přirozené touze. Já mám však v hlavě milióny otázek, pochybností… 
Alice 

Odpovídá psycholožka Kateřina Hollá:
 
Znám to. První a velké dilema je, jak skloubit kariéru a mateřství. Nastoupí-li žena do rozjetého vlaku pracovního procesu, je velmi těžké z něj vystoupit. 
Navíc k individuálnímu rozvoji jsme vedeni už celé mládí i dětství. Rodiče se snaží vést své děti ke sportu, aby se naučily překonávat těžkosti. Učí se jazyky, aby měly dveře do ciziny otevřené. To vše je velmi prospěšné, nicméně tím děti především učíme, že čas je potřeba maximálně využít pro vlastní potřeby. 
Společné zájmy 
Málokteré dítě se učí týmové spolupráci – většina dětí má pouze jednoho sourozence a každý má svůj okruh zájmů. Dětské kolektivy jako je skaut a různé turistické oddíly, kde se děti učí nejen individuálně rozvíjet, ale také žít v partě, starat se o slabší či mladší, pomáhat jeden druhému, kde získávají společné zážitky – zpívání u kytary, putování přírodou, atd. jsou dnes zastoupeny zcela minimálně. 
Všechno bude jinak? 
Je tedy velmi těžké po zhruba třiceti letech individuálního života (a nechci tím říct, že byl nějak méně hodnotný) opustit veškeré své pracovní aktivity, soukromé zájmy a zcela podřídit svůj čas budování rodiny, vychovávání dítěte a stmelování rodinného kolektivu. 
Záleží také velmi na tom, jaké dítě se narodí. Může být velmi klidné a mírné a pak má žena dostatek času se přeladit, například propojit částečné pracovní aktivity či koníčky s péčí o mimino. 
Samota 
Také se ale může narodit dítě plačtivé, neklidné, nespavé, žena může být na péči o novorozence sama a pak jsou první měsíce mateřství opravdu zkouškou. Obtížné je i vyrovnat se se samotou. Mateřství v prvních měsících představuje velmi jednoznačnou změnu životního stylu. 
Z pracovního shonu, kdy je žena nucena komunikovat s mnoha lidmi, je najednou doma pouze s miminem, které většinou brečí. Vlastně je velmi ponořena do ticha vlastních myšlenek a často musí přehodnocovat, bilancovat svůj dosavadní život. To je velký tlak a ne každý je na něj připraven. 
Pochybnosti jsou správné 
Pochybnosti o různých rozhodnutích v životě jsou v zásadě správné a člověk by jim měl věnovat dostatek času. Učí nás si uvědomit, co vlastně v životě chceme, co je pro nás důležité, hodnotné a co našemu životu přináší smysl. Velmi užitečné je promluvit si o nich, vyslovit je nahlas a pak pátrat, zda je v nich obsažen strach z neznámého či zda je to strach ze změny, nutnost vydat ze sebe a svého času víc, než doposud. 
Začátek mateřství je také čas na přemýšlení o životních prioritách, hodnotách a smyslu, byť to takto napsané zní jako klišé. Každodenní pracovní shon nás často nenutí přemýšlet o smyslu toho, co konáme, protože úkolů, které je třeba zvládnout, je příliš mnoho.
Důležitou otázkou je, zda dítě a rodina do našeho života přináší smysl a zda jsme pro něj ochotní ledacos obětovat. Konkrétní otázky, jak to s dítětem půjde, zda to zvládnu a zda půjde skloubit práce a péče o mládě, jsou pak až na druhém místě. 

 

Psáno pro Babyweb.cz  http://www.babyweb.cz/Clanky/a4435-Jak-poznam-ze-uz-je-ten-spravny-cas-na-dite.aspx