Je snazší být tchyní nebo matkou dcery?

Ve společnostech se vznášení různé stereotypy a někdy i mýty na mnoho různých témat, která pak výrazně ovlivňují naše prožívání a chování. Jedním z takových předsudků je, že je daleko těžší vycházet se snachou a být tchyní, než mít dceru a vycházet s ní. Mají to tedy matky synů ve vztahu k vnoučatům těžší než matky dcer? Pojďme se jednotlivě podívat na konkrétní mýty, které plynou z tohoto předsudku:

  1. Matky dcer mají snazší přístup k vnoučatům než tchyně – snachy raději dávají děti svým vlastním matkám

Ano, v mnoha případech tomu tak může být. Nicméně také záleží například na místě bydliště. V nemálo případech je tomu tak, že dcera je fyzicky blíž své tchyni a tak pro ní bude daleko snazší vídat své vnouče, než pro matku. V určitých případech také hraje roli nejen fyzická blízkost, ale také ta psychická. Mnoho dcer se svojí matkou neshodnou. Jsou rozdílné povahy, mají rozdílné názory na výchovu, jsou mezi nimi přetrvávající neřešené problémy, které plynou z jejich rozdílného vnímání světa. Přestože se spolu mají rády, nemohou spolu být déle pohromadě, je mezi nimi napětí a jejich společně trávený čas končí buď hádkami nebo výraznou nepohodou a nespokojeností na obou stranách. V takových případech může být tchyně vítaným společníkem – jestliže ovšem je méně konfliktní a zachovává určitá pravidla.

  1. Dcery spoléhají na své matky jak emočně, tak  od nich žádají radu

Opět můžeme pouze konstatovat ano i ne, v mnoha případech tomu tak opravdu je. Přestože současný trend zrovnoprávnění matek a otců tomu není nakloněn, biologie stále velí, že o malé dítě se převážně stará matka. První dítě je pro většinu novopečených maminek velmi náročné a tak ocení téměř jakoukoli pomoc. Mnohdy opravdu velmi dobře ocení pomoc vlastních maminek, které znají, jsou jim blízké, důvěřují jejím zkušenostem, protože je mají ověřené a znají je. Nicméně tento fakt může být častokrát i kontraproduktivní. Někdy to, že dcera matku zná, tak už předjímá její reakce, se kterými nemusí souhlasit, mohou jí být nepříjemné a vlastně už dopředu svoji matku odsuzuje a nedá jí šanci se v roli babičky projevit jinak – nově. V tu chvíli to zase může mít tchyně o něco jednodušší. Jestliže snachu respektuje, podporuje její názory a způsoby výchovy mláďátka a pouze nabízí pomoc, může mít cestu k miminku kolikrát snazší než vlastní matka.

  1. Tchyně jsou z péče o vnoučata vyloučeny

Dnešní maminky jsou ve většině případů velmi aktivní a “emancipované”, takže se jim nechce zůstávat pouze s dítětem doma a “stát u plotny”. Rády se věnují jak své kariéře, tak svým koníčkům. To však vyžaduje pomoc a hlídání. Zároveň však současné babičky jsou také velmi aktivní ženy, které častokrát na odchod do důchodu nemají ani pomyšlení. Mají svůj život, který je konečně svobodnější a volnější, svojí práci, které věnují velmi mnoho času. A vnoučata už nepředstavují jedinou jejich životní radost. A je tomu tak dobře. Tudíž případná nabídka hlídání a pomoci od dvou žen může být v důsledku velmi přínosná a mladá maminka za ní často je velmi vděčná.

  1. Matky dcer se nemusejí bát říci vlastní názor na výchovu či mohou snadněji kritizovat

Možná právě naopak. Když je kritika podaná rozumně a konstruktivně, častokrát se nám snáze přijímá od lidí, kteří jsou nám přeci jen emočně vzdálenější. Přinejmenším se setkáme s reakcí s větším respektem a taktem. Matky to mohou “schytat” velmi přímo a i s “úroky” za minulé křivdy. Nicméně i zde platí, že základem je respekt a velká opatrnost v tom, co mladé matce chceme sdělit. Není nic kontraproduktivnějšího v rámci vztahu snacha – tchyně než to, když to chce tchyně (ale též vlastní matka) vzít do vlastních rukou. Stát se prarodičem vyžaduje také značnou změnu a někdy to vůbec není snadné. (lze udělat odkaz na článek – co říkat mladým rodičům- (ne)snesitelná matka a tchyně)

Psáno pro web Žijemenaplno.cz  http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a260-Matka-nebo-tchyne-kdo-z-koho.aspx

  • Úzkost a strach

Manžel vždy chodil do hospody, ale teď nemá práci a je v hospodě každý den, chodí domu opilý a já se bojím, aby z něho nebyl alkoholik. Také když přijde, nedá se s ním bavit, otravuje mě i rodinu. Jak se s tím mám vyrovnat?
Manžel přišel o práci a je doma. Je nervózní, protivný a nic ho nebaví. Co mám dělat?
Každý člověk v rámci svého putování životem se vyrovnává s tak zvanou existenciální úzkostí. To znemená, že svému životu přikládá nějaký smysl. Každý smysl svého života vidíme v něčem jiném a hledáme jej v různých aktivitách. Většina z nás pracuje a buduje rodinu, to jsou dvě základní aktivity, které nám pomáhají přežít. Dále máme různé zájmy a koníčky, přátelské vztahy, které jsou dalšími zdroji toho, co nás v životě baví a dělá náš život smysluplným
Jestliže člověk v určitém věku přijde o práci a z jakéhokoli důvodu nemůže další najít, je to pro něj velmi zásadní otřesení hodnotami. V tuto chvíli nemá, kam by svůj život nasměřoval. Mnoho lidí onemocní depresí, která může mít různé projevy vůči okolí – nervozita, neschopnost se z ničeho radovat, nikam nasměřovat energii, ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku a jiné. Mnoho lidí se pak na tuto životní krizi snaží nalézt nějaký způsob, jak tento stav zvládnout. Ale mnoho lidí tento krizový stav prostě zvládnout neumí, nedostává se mu prostředků a tak aby alespoň částečně ulevili tenzi, začnou pít. Krize se tím však neřeší, spíše prohlubuje.
Lidem v takové situaci je nejprve zapotřebí nabízet podporu. Zkusit empaticky naslouchat, podpořit je v tom, že to v tuto chvíli mají těžké a pokusi se s nimi přijít nato, co by je v životě bavilo a jak by se tato krizová situace dala řešit. Určitě je i na místě nabízet pomoc odborníka, zejména lékaře psychiatra, jestliže se zdá, že se jedná o depresi.
V případě alkoholu je problém ještě složitější. Opět je možné pokusit se vtáhnout partnera do komunikace, označit sitauci jako problémovou, která nás samotné velmi znepokojuje a necítíme se proto dobře. Jestliže však “pijící” partner na přátelské otevření komunikace o problému nijak nereflektuje, pak nezbývá druhému partnerovi nic jiného, než se rozhodnout, zda situaci vyhrotí nebo ji dál bude mlčky tolerovat. Mnoho odborníků v případě alkoholismu doporučuje nekompromisní ultimátum: “Buď se půjdeš léčit, nebo se s tebou rozvedu.” Taková alternativa není však v běžném životě vůbec jednoduchá, proto je zde opět ke zvážení odborná pomoc například psychologa či manželského poradce.